Anonym: Chrastava kolem roku 1750 (zdroj: Městské muzeum Chrastava, licence: Wiki Commons)
Jak to začalo...
člověk od pradávna využíval oheň ku svému prospěchu. Když se pak plameny červeného kohouta rozrostly tak, že již nešly zkrotit, docházelo k velkým škodám. A tak lidé již po řadu století vytvářeli speciální družiny, které se cvičily k hašení požárů a vymýšleli všelijaké důmyslné hasební pomůcky a zařízení. Naše město Chrastava bylo ve své dlouhé historii postiženo mnohokrát zhoubnými požáry. Záznam z roku 1433 vypráví o tom, že město obklíčilo vojsko lužického Šestiměstí a jako pomsta za válečné výpady chrastavského hejtmana Mikuláše z Kajšperka do Lužice byla Chrastava vypálena. Trvalo obvykle desítky let, než byly vypálené budovy znovu postaveny. Při požáru, který zuřil v Chrastavě roku 1621, vyhořela mimo jiné tehdejší dřevěná budova radnice na náměstí. Nově postavená radniční budova padla za oběť požáru v roce 1642, kdy byli ve městě ubytováni chorvatští vojáci, kteří z neopatrnosti či úmyslu zapálili několik stodol.
V polovině minulého století hořelo v Chrastavě téměř každým rokem. Zápisy v kronice uvádějí letopočet 1841,1847,1849,1852,1854,1855 a 1858. K největším patřil požár, který vypukl 20.srpna 1855 a zničil všechny domy na západní straně náměstí. V 60. letech byly zakládány dobrovolné hasičské sbory, v nichž se sdružovali lidé, kteří byli ochotni jít kdykoliv na pomoc při záchraně společného nebo soukromého majetku svých spoluobčanů. V pobočce okresního archívu v Liberci – Ruprechticích je dosud zachována zažloutlá listina, protokol o ustavující schůzi chrastavského požárního sboru (Freiwillige und Rettungsgesellschaft Kratzau). Rukopisný záznam datovaný dnem 1. července 1867 zachycuje průběh schůze v hostinci „U zlatého lva“, jíž se tehdy zúčastnilo 59 občanů. Na závěr shromáždění byl zvolen desetičlenný výbor, v jehož čele byl Karel Vielkind. Stanovy chrastavského požárního sboru byly však schváleny až o rok později. Proto považujeme za rok vzniku teprve rok 1868.
V té době však bylo naše město rozděleno na několik samostatných obcí, a tak kromě Chrastavy (střed města) měla svůj sbor i Horní Chrastava, Dolní Chrastava a Andělská Hora. Zpráva z roku 1869 hovoří o úspěšném zásahu hasičů při požáru v místní Esseibachově přádelně a o likvidaci požáru tří stodol v Liberecké ulici.V obou případech došlo ke zranění příslušníků hasičského sboru. Z toho důvodu byla ještě téhož roku založena členská pokladna, z jejichž prostředků se vyplácela postiženým členům finanční pomoc v případě úrazu či nemoci. V roce 1873 byl při sboru založen zvláštní fond na podporu vdov a sirotků, protože péče státu i městské rady byla nedostačující.
Ze záznamů se také dozvídáme, že v roce 1878, při oslavách 10. výročí existence sboru, bylo pro veřejnost předvedeno námětové cvičení, které mělo jistě i propagační účel. V té době měl hasičský sbor již 71 členů, za další dva roky počet členů vzrostl na 108. Z dobrovolných darů veřejnosti byla v roce 1881 zakoupena dvoukolová ruční stříkačka a na Schroffově náměstí(před budovou skladu nábytku) byla postavena hasičská kůlna. Roku 1883 byla v Pobřežní ulici u Jeřice postavena další kůlna pro uložení hasičského nářadí a byla zakoupena skluzná plachta pro záchranu osob z hořících domů.
Významným rokem v historii chrastavského požárnictví byl rok 1886.Chrastava byla střediskem soudního okresu, kam patřil i Hrádek nad Nisou a tak zde byl utvořen okresní hasičský svaz. Jeho starostou byl zvolen Josef Engel z Horní Chrastavy a velitelem K. Ramiích z Chrastavy. Téhož roku byl poprvé konán hasičský ples, který se stal tradicí a získal si značnou popularitu. Na konci 80. let sdružoval okresní svaz již 24 sborů. V archívu se zachovaly každoroční přehledy o stavu mužstva, výstroje a strojního vybavení a veškeré činnosti, které místní organizace posílaly okresnímu vedení. Svou samostatnou organizaci měl nejen Hrádek, Václavice či Bílý Kostel, ale i Panenská Hůrka, Kryštofovo Údolí, Novina, Donín, Chotyně, Grabštejn, Horní a Dolní Vítkov, N
ová Ves atd. V celoročním hlášení se uvádí počet samaritánů (zdravotníků), počet cvičení se stříkačkou, se žebříky, počet výjezdů k požárům a počet ošetření osob. Je nutno vysvětlit, že samaritán, který absolvoval zdravotnický kurs a měl brašnu s potřebným zdravotnickým materiálem, zůstával v obcích v celoroční funkci ošetřovatele, a tak se v těchto přehledech vykazovaly nejen úrazy způsobené při požárech, ale i při jiných příležitostech.
V roce 1887 chrastavští hasiči úspěšně likvidovali požár v továrně Antona Prillera. Podle archivních záznamů bylo v té době technické vybavení chrastavského hasičského sboru následující:
- dvoukolová stříkačka (novější typ)
- tři staré stříkačky
- 205 metrů hadic
- 7 požárních háků
- 1 plachta
- 14 žebříků
- 2 vozy k převozu hadic
Celková hodnota tohoto vybavení činila 3000 vídeňských zlatých.
Zachovala se zpráva o oslavách 25. výročí trvání hasičského sboru v roce 1892. Starosta tehdy odměnil 26 nejaktivnějších členů. V restauraci „ U císařské koruny“ se konalo slavnostní zasedání, po němž následovalo na náměstí před očima početné chrastavské veřejnosti hasičské cvičení. Byl simulován požár radniční budovy a při zásahu bylo použito skluzné plachty. K této příležitosti byla také vydána německy psaná brožura o dosavadní činnosti hasičského sboru. Zpráva uvádí, že v tomto jubilejním roce měl hasičský sbor 98 činných a 139 přispívajících členů.
V létě roku 1897 postihla Chrastavu a okolí ničivá povodeň. Po několikadennich deštích se rozvodnila Jeřice a Nisa.Bylo zatopeno náměstí a Žitavská ulice a stala se pobočným korytem Jeřice. Příval vody strhl lávky a mosty po celém toku Jeřice, voda zatopila sklepy a přízemní místnosti v desítkách domů, několik budov bylo podemleto. Byly i oběti na životech. Do města i okolních obcí přijela komise z Prahy. I při této živelné katastrofě pomohli svou odvahou a kázní členové hasičských sborů.
Téhož roku byl zakoupen vůz pro sanitní družstvo hasičského sboru. Další záznamy pocházejí už z našeho století.
V roce 1906 byla pro sbor zakoupena nová, na tehdejší dobu moderní a dost výkonná stříkačka.V průběhu roku 1912 bylo zřízeno na různých místech ve vodovodní síti 44 vrchních a dva spodní hydranty.V případě požáru nebylo tehdy nutno brát vodu z Jeřice, ale přímo z hydrantů, které byly rozmístněny tak, aby vzdálenost k případnému požáru byla co nejmenší.
V době první světové války (1914 – 1918) byli mnozí členové hasičského sboru povoláni do armády a někteří se z bojišť v různých částech Evropy nevrátili. I v době války bylo nutno zajistit ochranu města před požáry, avšak stavy členů byly minimální. Záznam z roku 1917 udává, že hasičský sbor v Chrastavě měl pouze 22 členů, na Panenské Hůrce například jen devět.
Po vzniku samostatné Československé republiky činnost hasičského sboru pokračovala a Chrastava zůstala nadále sídlem okresního vedení. Z té doby se nám zachovalo vetší množství údajů.
Uveďme pro zajímavost alespoň některé z nich:
V roce 1919 bylo v Horní Chrastavě 83 členů, z toho pětičlenné samaritánské družstvo. Během roku uspořádali sedm cvičení a 11 schůzí. Sbor v Horním Vítkově měl téhož roku 4 cvičení, v Dolní Chrastavě pouze dvě. Záznam z roku 1922 říká, že okresním velitelem svazu byl Johann Brunsch z Nové Vsi. V Bílém Kostele bylo téhož roku 92 členů, z toho šest samaritánů. Je hlášen jeden požár zemědělské usedlosti (střecha) a jeden lesní požár.
Zajímavé jsou údaje o početních stavech členstva
(nejsou zahrnuti přispívající členové) z roku 1925:
- Chrastava střed 101
- Horní Chrastava 92
- Dolní Chrastava 90
- Andělská Hora 44
- Panenská Hůrka 28
- Kryštofovo Údolí 84
- Nová Ves 132
- Dolní Vítkov 52
- Horní Vítkov 61
- Bílý Kostel 95
Roku 1925 bylo v Chrastavě dosaženo maximálního počtu členů. Vedle činných členů bylo v té době 307 členů přispívajících. Ze zachovaných pokladních výkazů vidíme, že příspěvky byly co do výše velmi rozdílné. Závisely samozřejmě na finančních možnostech a společenském postavení přispěvatelů. Na seznamu jmen nalezneme přes dvacet českých příjmení, celkově však i v době tzv. první republiky převládají v Chrastavském hasičském sboru jak mezi členy, tak i jeho funkcionáři němečtí občané.
V roce 1935 činil celkový majetek chrastavských hasičů 73 124 Kčs.
V meziválečném období byla obnovena tradice hasičských plesů. Pokladní kniha z roku 1922 udává, že čistý výtěžek plesu činil 3302 Kčs. Zachovala se zápisová kniha andělohorského hasičského sboru, která obsahuje záznamy z let 1912 – 1923.
Záznam Bílého Kostela z roku 1937 udává, že obecní rada poskytla sboru roční příspěvek 1200 Kčs. Nová kapitola v historii požární ochrany v Chrastavě začala po osvobození naší republiky Rudou armádou v roce 1945.
Do města přicházejí noví osídlenci z různých koutů Čech a Moravy, ba i ze Slovenska. Mnozí měli zkušenosti z požárnické činnosti v místech,odkud do Chrastavy přišli. Za několik měsíců po skončení války byla z popudu s.Václava Kordíka svolána zakládající schůze české hasičské jednoty. Zájemci se sešli 29. října 1945 v restauraci „Koruna“ v Liberecké ulici. Přihlásilo se tehdy 34 členů. Zachovaly se pečlivě vedené zápisy z výborových schůzí z oněch poválečných let. Zažloutlé stránky jsou dnes pro nás cenným dokumentem.
Text pozvánky na první schůzi výboru zní:
oběžník 3
Zveme Tě na schůzi hasičského sboru svolanou na sobotu, tj. dne 10. listopadu 1945, do hotelu „Koruna“.
- Program jednání:
- Převzetí veškeré výstroje a výzbroje od bývalého (německého) sboru a sepsání všeho zařízení.
- Rozvrh veškeré práce jednotky.
- Příděl benzinu a oleje.
- Úhrada vydání.
- Doplnění potřebné výstroje a výzbroje.
- Volné návrhy.
Účast všech členů nutná!
Dostaví se: br.Švorc Lad., Kozák Frant., Václavek M., Brodský Frant., Coufal Frant.,
Šafařík Jos., Kočí Jos., Kliment Stan., Hůlek Jos., Knéř Frant., Záruba Lad., Kordík Václav, Prvním zapisovatelem byl s.Jar. Havel, po něm pak Lad. Švorc a Jar. Marčák.
V neděli 2. února 1946 byla v sále v hotelu „Koruna“ uspořádána první valná hromada. Dosavadní prozatímní výbor tu byl nahrazen řádně zvoleným výborem jehož předsedou se stal V.Kordík. Vykonával tuto zodpovědnou funkci první tři poválečné roky. Velitelem byl zvolen F. Coufal, jednatelem zůstal J. Havel a funkci pokladníka plnil po několik let s. Kocour. Počáteční inventář převzatý od zástupců německého hasičského sboru nebyl příliš rozsáhlý. Byla tu ruční stříkačka, dvě motorové přenosné stříkačky, několik žebříků a hadic. V době první valné hromady měl chrastavský sbor 38 členů a dvě zdravotní sestry (samaritánky).
Osídlenců z vnitrozemí stále přibývalo, a tak na konci roku 1946 bylo přihlášeno již 65 činných a 9 přispívajících členů. V červnu roku 1947 byla hasičskému sboru předána nová motorová stříkačka. Byla sice poměrně dost výkonná, ale k požáru ji bylo nutno ručně tlačit, což zdržovalo včasný zásah. Nová hasební technika se velmi dobře osvědčila při likvidaci požáru ve skladu závodu Textilana. Národní výbor vydal nařízení, aby majitelé nákladních aut (soukromí autodopravci a závody) přistavili vozidlo v případě požáru k hasičské zbrojnici, čímž se přeprava stříkaček urychlila. Velké sucho v roce 1947 mělo za následek i velký počet požárů. V celém státě bylo zaznamenáno 7498 požárů budov i lesních porostů. Po únoru 1948 byl na plenární schůzi hasičského sboru zvolen nový výbor. Předsedou byl zvolen V. Kordík, velitelem A.Chládek, funkci jednatele dále vykonával J. Havel, pokladníkem se stal L. Pich. Strojmistrem byl P. Pivoňka, sbor měl dva zbrojmistry (Švára, Drbohlav), vedoucím dorostu byl zvolen O. Knížek a hlavní samaritánkou se stala A.Hrubešová. V té době měl sbor 76 členů, 17 dorostenců a 4 ženy – samaritánky.
V následujícím roce 1949 poskytl národní výbor hasičskému sboru 150 000 korun na lepší vybavení inventáře. Nevýhodou bylo, že sbor neměl svou vlastní místnost či dokonce budovu ke konání schůzí, a tak se výbor i členové scházeli v těch letech k pravidelným zasedáním a školením v restauraci „Střelnice“. Uvažovalo se sice o tom, že by se tato budova stala majetkem hasičského sboru, ale tento záměr se neuskutečnil.
V roce 1950 byl sboru konečně přidělen vlastní nákladní automobil k převozu stříkačky.Téhož roku byly na okresní konferenci ve Světlé pod Ještědem předány 13 členům chrastavského sboru odznaky „Vzorný požárník 3. stupně“.
V březnu 1954 předali zástupci národního výboru vedení požárního sboru novou moderní stříkačku DV – 16 – 45. Hasební technika se postupně zdokonalovala, avšak stále chyběla dostatečně velká zbrojnice a spolkové místnosti k pořádání schůzí a jiných akcí.
Z rozhodnutí MěstNV byl v roce 1957 přidělen ZO SPO objekt bývalé školní družiny a jídelny naproti poště, dnešní Požárnický dům. Byl to výraz ocenění zásluh sboru, který se stal jednou z nejaktivnějších složek Národní fronty ve městě.
S velkým nadšením a elánem se začalo se stavbou požární zbrojnice v sousedství požárnického domu. Hřiště za budovou se změnilo ve cvičiště pro členy sboru.Na stavbě moderní zbrojnice s pěti výjezdy pro auta bylo celkem odpracováno 18 407 brigádnických hodin. Byla vytvořena stavba v hodnotě 280 000 korun. 10. července 1960 byla nová zbrojnice slavnostně předána do užívání.
V té době budovatelského nadšení vznikla a zpívala se „Požárnická polka“. Připomeňme si alespoň část:
Ti chrastavští požárníci
dobré srdce mají,
dobrovolně, brigádnicky
zbrojnici si staví.
Havel vozí kamení,
Hrubeš dělá bednění,
Kordík, Vavera, Tyrychtr
zase staví lešení.
Ti chrastavští požárníci,
to jsou dobří hoši,
ukázněnost, uniforma,
To jim pěkně sluší.
Chládek maltu nakládá,
Balcar cihly podává,
Hrubešová a Havlišta
Zas zedníkům přidává.
Požární technika byla neustále doplňována, Sboru byl přidělen speciální automobil zn. Mercedes, nákladní automobil zn. Tatra – 805, cisterna V3S a automobil AS Praga RN.
S přibývající modernější, ale i složitější technikou bylo nutno věnovat mnoho času její údržbě a drobným opravám, aby byla kdykoliv akceschopná.
V červnu roku 1968 se konaly oslavy 100. výročí místního hasičského sboru. Při této příležitosti byla vydána pamětní publikace s názvem „100 let dobrovolné požární ochrany v Chrastavě“. Autorem byl tehdejší předseda ZO SPO s .Pavel Pivoňka,s nim spolupracovali s. Hrubeš ml. A s. J. Bareš. Na slavnostní schůzi konané 29.6.1968 předal tehdejší předseda ÚV ČSPO s. Šustek chrastavským požárníkům čestný prapor. Součásti oslav bylo okresní kolo soutěže požárních družstvech, ukázkové cvičení pro veřejnost na náměstí 1. máje a taneční zábava.
Rok 1968 je pro ZO SPO významný také tím, že se podařilo založit družstvo žen, které pak velmi úspěšně reprezentovalo Chrastavu v okresních i krajských soutěžích, ba dostalo se i do celostátního kola.Téhož roku byly navázány družební styky s požárním sborem v obci Niederoderwitz v sousední NDR.
Podívejme se do záznamů v požárnické kronice za dalších deset let:
1969:
Družstvo mužů obsadilo 3. místo v okresní soutěži v Rozstání.
1970:
Proběhlo velké námětové cvičení, jehož cílem bylo dopravit vodu ze studny v závodě Bytex v Nádražní ulici na velkou vzdálenost až na Hůrku. Bylo použito tří motorových čerpadel, cvičení se zúčastnilo 36 požárníků.
1971:
Při okresní soutěži ve Stráži nad Nisou se družstvo žen umístilo na 1. místě a muži 3. místě.
1972:
Velkým úspěchem družstva žen bylo 1. místo v krajské soutěži v Neštěmicích. V červenci 1972 zemřel zakládající člen a první předseda sboru po roce 1945 s. Václav Kordík. Byla uspořádaná soutěž mezi požárními sbory v Chrastavě a v Niederoderwitz. Tato mezinárodní akce byla doplněna zápasem v kopané, které naši fotbalisté zvítězili.
1973:
V květnu 1973 zemřel další ze zakládajících členů s. Václav Hrubeč starší. Byl uspořádán zájezd do Brna na 5. mezinárodní soutěž požárních družstev.
1974:
Družstvo mladých požárníků (žactvo) obsadilo 3. místo v krajské soutěži.Družstvo žen zvítězilo v okresním kole. V říjnu zemřel dlouholetý předseda ZO SPO v Chrastavě s. Pavel Pivoňka.
1975:
Družstvo žáků zvítězilo v krajském kole soutěže Plamen v Úštěku. Byl uspořádán zájezd do Východočeského kraje (Třebechovice, Opočno, Nové Město nad Metují.)
1976:
Družstvo mladých požárníků zvítězilo v okresním kole a umístilo se na 2. místě v krajské soutěži Plamen v Holanech u České Lípy. V říjnu 1975 zemřel dlouholetý obětavý člen a funkcionář ZO SPO s, Josef Balcar.
1977:
Byl uspořádán zájezd do jižních Čech (Tábor, Třeboň, zámek Hluboká, Červená Lhota)
1978:
23.6. se konala oslava 110. výročí trvání požárnické organizace v Chrastavě. ZO SPO se stala pořadatelem okresní soutěže požárních družstev, při níž naše ženy získaly 1. místo. Součástí této akce byla výstava staré požární techniky.V červenci se konal stanový tábor pro členy a mládež na Sázavě (Chocerady, Český Šternberk, Konopiště) V září se zúčastnila delegace ZO SPO oslav 110. výročí požár.sboru u Litoměřic. V říjnu byl uspořádán dvoudenní zájezd na Moravu (Moravský kras, Buchlo, Strážnice, Hodonín, zámek Lednice).
1979:
Měsíc březen byl celostátně vyhlášen jako Měsíc požární prevence. Na podzimním srazu mladých požárníků v Machníně se chlapecké i dívčí družstvo umístilo na 2. místě.
Požadavky na zajištění požární ochrany města a nejbližšího okolí stoupají, a proto byla v 70. a 80. letech přidělována ZO SPO stále novější a modernější technika. V roce 1975 to bylo vozidlo AKV (automatický kropící vůz), v roce 1976 CAS 25 (cisternová automobilová stříkačka), v roce 1982 CAS 32 a o rok později DVS 12,což je automobil zn. Avia pro dopravu osob.
Členové ZO SPO převzali tato vozidla do socialistické péče, takže se MěstNV nemusí starat o jejich údržbu a opravy. Ročně této činnosti věnují asi 700 hodin. Díky jejich svědomitosti a dobrým technickým znalostem jsou vozidla neustále akceschopná a při prohlídkách technického stavu procházejí bez závad.
Po integraci čtyř okolních obcí se počet obyvatel zvětšil a Chrastava se stala výjezdovým střediskem. To znamená , že ZO SPO musí mít dostatečný počet dobře vycvičených družstev, která by byla kdykoliv připravená vyjet k požáru. Bylo také vytvořeno družstvo, které se velmi dobře umisťuje při soutěžích na úseku civilní obrany (PD SÚCO). Tyto soutěže se konají po 13 let. V roce 1983 – 1986 toto reprezentační družstvo úspěšně zasáhlo i do krajských soutěží.
